Vyplácení dluhů zesnulého dlužníka provádějí jeho dědici v případě, že tento dědic převzal dědictví. Pokud jsou dědici nepřítomní nebo se vzdali dědictví, dluh se vyplatí na náklady zděděného majetku a zbytek majetku se převede na stát.
Většina povinností zesnulého dlužníka je součástí dědictví, to znamená, že může být převedena na dědice. Právě posledně jmenované osoby se stávají povinnými osobami, které splácí dluhy zůstavitele, s výhradou přijetí dědictví. Je třeba mít na paměti, že dluhy a závazky spojené s osobností zemřelého dlužníka nepřecházejí na dědice. Například do majetku mohou být zahrnuty úvěrové závazky vůči bance, ale je vyloučeno zahrnutí výživného nebo plateb souvisejících s poškozením zdraví osoby zemřelému. Dědici ručí za závazky pouze v mezích hodnoty zděděného dědictví (podílu dědictví).
Jak se uplatňují nároky po smrti dlužníka?
Věřitelé by si měli být vědomi určité zvláštnosti přihlašování pohledávek po smrti dlužníka. S pohledávkami nebo pohledávkami na dědice lze tedy řešit až poté, co přijmou dědictví. Pokud k takovému přijetí navíc došlo, lze nárok uplatnit vůči kterémukoli dědici v plném rozsahu, protože nesou společnou a nerozdílnou odpovědnost omezenou pouze velikostí přijatého podílu dědictví. Věřitel může podat žalobu ještě předtím, než kterýkoli z dědiců dědictví přijme. Takové odvolání je obzvláště relevantní z toho důvodu, že smrt dlužníka nepřeruší promlčení, které může jednoduše vypršet. Proto mohou věřitelé vznést nároky vůči vykonavateli závěti (notáři) nebo dědictví. V takovém případě lze takové požadavky přesně splnit na úkor stanovené vlastnosti.
Co dělat, když nejsou žádní dědici?
Pokud jsou dědici nepřítomní nebo odmítli zdědit, lze nároky na závazky zesnulého dlužníka vznést proti vykonavateli závěti i přímo proti státu, který majetek v nepřítomnosti dědiců obdrží. V tomto případě může soud vyhovět i těm nárokům, jejichž výše nepřesahuje hodnotu dědictví. Pokud dědici prohlásí, že odmítají povinnosti zesnulého zůstavitele, je třeba si uvědomit, že je nemožné se částečně zříci dědictví. Musí být přijato v plném rozsahu, včetně stávajících závazků. Jedinou alternativou je úplné odmítnutí dědictví, ve kterém se dědici také nemohou domáhat majetku.
