Občané, kteří se dočasně nacházejí na území jiné země, jsou povinni dodržovat její zákony. V případě porušení zákona a pořádku mohou být zástupci úřadů násilně deportováni do svého státu.
Instrukce
Krok 1
Deportace je vynucené vyhoštění osoby nebo skupiny osob do jiného státu. Podle Protokolu č. 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nemůže být občan jeho státu násilně vyhoštěn do jiného státu a nikdo nemá právo zakazovat občanům vstup na území svého státu.
Krok 2
Deportace ve většině zemí představuje správní trest za porušení zákona a pořádku cizích státních příslušníků i osob bez státní příslušnosti pobývajících ve státě z nelegálních důvodů. V případě ukončení nebo ztráty zákonných důvodů pro další pobyt v zemi jsou tito občané nuceni nebo dobrovolně nuceni opustit její území.
Krok 3
V Rusku je postup při vyhoštění upraven zákonem „O postavení zahraničních občanů v Ruské federaci“. V souladu s ním je cizinec po uplynutí dokumentární doby pobytu v Rusku povinen opustit zemi do tří dnů. V případě zrušení dokladů umožňujících z jakéhokoli důvodu přítomnost na území země se zahraniční osoba zavazuje opustit je do 15 dnů.
Krok 4
Soud má právo nařídit vyhoštění. Do přijetí příslušného rozhodnutí jsou cizinci drženi ve zvláštních ústavech FMS. Cizinci, kteří jsou vystaveni deportaci, je zakázán vstup na Rusko na příštích 3–5 let. Tuto dobu lze prodloužit nebo zkrátit v závislosti na závažnosti spáchaného trestného činu.
Krok 5
Proti rozhodnutí soudu o vyhoštění se lze odvolat do 10 dnů ode dne, kdy daná osoba obdrží příslušné rozhodnutí. Proti rozhodnutím soudu, která nabyla právní moci, se lze odvolat u soudu instance instance.
Krok 6
Deportace se vztahuje na cizince, kteří se nelegálně zdržují na území Ruské federace (na základě padělaných dokladů, při nelegálním překročení hranice), porušují pravidla pobytu v zemi (v případě porušení vízového režimu a postupu pro získání povolení k pobytu), kteří ztratili právní důvody pro další pobyt ve státě (v případě zpoždění víza).
Krok 7
Toto správní opatření se nevztahuje na určité kategorie cizích státních příslušníků a osob bez státní příslušnosti, včetně: uprchlíků a osob s politickým azylem; uprchlíci, kteří požádali o azyl (před skončením posuzování žádosti); uprchlíci zbavení příslušného postavení v případě ohrožení života při návratu do vlasti; konzulární a diplomatický personál.
