Občané, kteří se dočasně nacházejí na území jiné země, jsou povinni dodržovat její zákony. V případě porušení zákona a pořádku mohou být zástupci úřadů násilně deportováni do svého státu.
Instrukce
Krok 1
Deportace je vynucené vyhoštění osoby nebo skupiny osob do jiného státu. Podle Protokolu č. 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nemůže být občan jeho státu násilně vyhoštěn do jiného státu a nikdo nemá právo zakazovat občanům vstup na území svého státu.
Krok 2
Deportace ve většině zemí představuje správní trest za porušení zákona a pořádku cizích státních příslušníků i osob bez státní příslušnosti pobývajících ve státě z nelegálních důvodů. V případě ukončení nebo ztráty zákonných důvodů pro další pobyt v zemi jsou tito občané nuceni nebo dobrovolně nuceni opustit její území.
Krok 3
V Rusku je postup při vyhoštění upraven zákonem „O postavení zahraničních občanů v Ruské federaci“. V souladu s ním je cizinec po uplynutí dokumentární doby pobytu v Rusku povinen opustit zemi do tří dnů. V případě zrušení dokladů umožňujících z jakéhokoli důvodu přítomnost na území země se zahraniční osoba zavazuje opustit je do 15 dnů.
Krok 4
Soud má právo nařídit vyhoštění. Do přijetí příslušného rozhodnutí jsou cizinci drženi ve zvláštních ústavech FMS. Cizinci, kteří jsou vystaveni deportaci, je zakázán vstup na Rusko na příštích 3-5 let. Tuto dobu lze prodloužit nebo zkrátit v závislosti na závažnosti spáchaného trestného činu.
Krok 5
Proti rozhodnutí soudu o vyhoštění se lze odvolat do 10 dnů ode dne, kdy daná osoba obdrží příslušné rozhodnutí. Proti rozhodnutím soudu, která nabyla právní moci, se lze odvolat u soudu instance instance.
Krok 6
Deportace se vztahuje na cizince, kteří se nelegálně zdržují na území Ruské federace (na základě padělaných dokladů, při nelegálním překročení hranice), porušují pravidla pobytu v zemi (v případě porušení vízového režimu a postupu pro získání povolení k pobytu), kteří ztratili právní důvody pro další pobyt ve státě (v případě zpoždění víza).
Krok 7
Toto správní opatření se nevztahuje na určité kategorie cizích státních příslušníků a osob bez státní příslušnosti, včetně: uprchlíků a osob s politickým azylem; uprchlíci, kteří požádali o azyl (před skončením posuzování žádosti); uprchlíci zbavení příslušného postavení v případě ohrožení života při návratu do vlasti; konzulární a diplomatický personál.
