Slova „zločin“a „přestupek“jsou slyšet poměrně často. Navíc ani člověk, který používá tyto výrazy v řeči, nemůže vždy jasně formulovat, co tím myslí. To platí zejména pro trestné činy. V právní literatuře je tato definice dostatečně podrobně popsána.
Trestný čin v literatuře se právem nazývá společensky škodlivý čin, za který musí nést zákonnou odpovědnost schopný subjekt. Osoba i organizace mohou působit jako subjekt. V takovém případě mohou nést odpovědnost pouze ti, kteří jsou způsobem předepsaným zákonem uznáni za způsobilé. Lze jakoukoli akci nebezpečnou pro společnost jako celek nebo jednotlivé občany považovat za přestupek? Ne. Je tomu tak pouze v případech, kdy splňuje určité podmínky. Akce musí být především škodlivá nebo nebezpečná pro společnost. Druhým rozlišovacím znakem trestného činu, jak naznačuje samotný název tohoto jevu, je to, že je v rozporu s právními normami. Jedním z hlavních znaků trestného činu je vina. Samotný čin je trestán, to znamená, že čin je uznán jako trestný čin nebo správní přestupek způsobem předepsaným zákonem, za který jsou ukládány určité sankce. Druhy trestů jsou přísně regulovány. Je-li trestný čin uznán jako trestný čin, je trest stanoven trestním zákonem, který jasně naznačuje, za které protiprávní jednání jsou poskytovány určité druhy trestů. Je-li přestupek uznán jako správní přestupek, stanoví pokuty nebo jeho nepříznivé důsledky správní řád. Jednou z nejdůležitějších složek trestného činu je právní odpovědnost za něj. Pokud taková odpovědnost neexistuje, nejde o přestupek. V historii se vyskytly a jsou takové momenty: například když některé právní normy již nejsou platné, zatímco jiné ještě nebyly vyvinuty, jako je tomu v dobách válek nebo revolucí. Trestný čin je spáchaný čin nebo opomenutí. Aby mohla vzniknout právní odpovědnost, musí být skutek jednání spáchán. Myšlenky a záměry nemohou podléhat právní odpovědnosti. V tomto případě se nečinností rozumí pasivita osoby nebo organizace, která vedla k porušení práv někoho jiného. Příkladem je nevyplácení mezd zaměstnancům, neposkytnutí pomoci osobě v nebezpečné situaci atd. Kdy lze osobu uznat vinnou z trestného činu? Pokud je schopen realizovat své činy a jejich důsledky. Pokud si člověk není vědom svých činů, nemůže být shledán vinným. Malé dítě nebo duševně nemocnou osobu nelze považovat za pachatele, protože si nejsou vědomi svých činů, a proto za ně nemohou nést odpovědnost. Právní praxe také zná mnoho případů reflexních akcí, které si subjekt nemohl ani uvědomit, ani jim zabránit. Tyto akce vypadaly jako trestné činy, ale legálně je jako takové nemohly být uznány.
