Výše výživného pro nepracující občany se obvykle počítá na základě výše průměrné mzdy na území Ruské federace. V některých případech soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem stanoví výši plateb na výživné na děti v jiné výši.
Jednou z forem plnění povinnosti rodičů podporovat své děti je platba výživného. Nepracující občané se často domnívají, že se na ně tato povinnost nevztahuje, protože nemají stálý oficiální příjem. Rodinné právo však stanoví, že při neexistenci stálých zdrojů příjmu nebo v případě nepravidelného přijetí finančních prostředků má soud právo stanovit výživné v pevné výši, nikoli jako procento oficiálních výdělků. Konkrétní výše výživného závisí na finanční situaci dítěte, dalších okolnostech případu, nedostatek příjmu však není základem pro osvobození od rodičovské zodpovědnosti.
Co určuje výši výživného pro nepracujícího člověka?
Při určování výše výživného pro nepracujícího občana soudy často vycházejí z výše průměrné mzdy na území Ruské federace. Tato pozice je v souladu s ustanoveními Zákona o rodině Ruské federace, který přesně udává tuto statistickou hodnotu pro výpočet výživného při absenci trvalého příjmu. Pokud tedy nezaměstnaný platí výživné na jedno dítě, může mu být přidělena čtvrtina průměrného platu v zemi. V tomto případě je velikost průměrného výdělku převzata z výročních zpráv Rosstatu. Na konci roku 2013 tedy byla průměrná mzda 39 380 rublů. Je-li jedno dítě, bude nezaměstnaný rodič platit čtvrtinu z této částky, pokud jsou dvě děti - třetí. Úroveň průměrného platu v konkrétním regionu nezáleží na stanovení výše výživného, i když ve většině složkových celků Ruské federace je tato hodnota nižší než celoruský ukazatel.
Alternativní možnosti stanovení výše výživného pro nezaměstnané
Zákon umožňuje soudu nezávisle určit způsob výpočtu výživného, pokud jejich plátce nemá stálý výdělek. V některých případech tedy rodič nedostává plat, ale má jiný pravidelný příjem (například dostává nájem nebo úrok z bankovní zálohy). Je-li existence takového příjmu potvrzena, může soud použít kombinovanou metodu výpočtu výživného a stanovit jejich částku ve formě určitého podílu pravidelných peněžních příjmů s přidáním pevné částky finančních prostředků. Proto je pro výplatce výživného často výhodnější prokázat určitou částku úředního platu, potvrzující to doklady, než čekat na stanovení měsíčních plateb pro nepracujícího občana.
