V období paleolitu a mezolitu vedlo lidstvo takzvanou přivlastňovací ekonomiku. V té vzdálené době, kdy počet lidstva a jeho potřeby nebyly tak vysoké jako nyní, slogan „vezměte všechno z přírody!“bylo naprosto správné a spravedlivé.
Samotná podstata přivlastňovací ekonomiky spočívala v tom, že starověký muž používal vše, co mu příroda mohla poskytnout - tj. přivlastnil si jeho plody. Existují tři formy vhodného zemědělství: shromažďování, lov a rybolov. Navzdory skutečnosti, že v souladu s Darwinovým učením zdědili shromažďování a lov starověcí lidé po svých předcích a zvířecím světě, je třeba mít na paměti, že starověcí lidé nikdy neměli čisté přivlastnění přírodních zdrojů. Dokonce i v nejranější fázi svého vývoje musel vymyslet nástroje, které ve světě kolem něj neexistovaly. Například první pozůstatky homo habilis („zkušeného muže“) byly nalezeny v Oldoway Gorge ve východní Africe. Tito lidé věděli, jak zvláštním způsobem rozdělit kameny, a pomocí výsledných ostrých nástrojů rozřezali zdechliny.
Muž pozdního paleolitu již vedl mnohem rozmanitější přivlastňovací ekonomiku a ve své práci použil asi 20 objektů. Dokonce měl jehly na výrobu jednoduchého oblečení z kůže. Pokrok starověkých lidí nabral na obrátkách a na krátké časové období se podle historických měřítek vytvořila struktura přivlastňující ekonomiky.
Vědci zvažují jeho hlavní rysy:
- kolektivní výroba;
- komunitní řízení ekonomiky, charakterizované rovnostářským přivlastněním;
- stejná závislost lidí na sobě navzájem a na přirozeném cyklu;
- převládající použití kamenných nástrojů;
- technický pokrok vyvíjející se pomalým tempem;
- nízká hustota obyvatelstva;
- dělba práce podle pohlaví a věku.
Prvky přivlastňující ekonomiky jsou v životě různých kmenů a národů přítomny velmi dlouho. Například východní Slované přešli do další fáze řízení, zvané produkční, až kolem 5. tisíciletí před naším letopočtem.