V případě úmrtí osoby se její majetek převádí na osoby, které jsou podle vůle nebo ze zákona považovány za dědice. Zákon jasně definuje okruh těchto osob. Pokud žádné neexistují, jde majetek zemřelého do stavu.
Instrukce
Krok 1
Dědické dědictví podle definice předpokládá, že zůstavitel zřídí dědice. Pokud závěť nebyla sepsána, jsou ze zákona považováni příbuzní, kteří mohou vstoupit do dědictví bez závěti.
Krok 2
Děti (včetně těch, které jsou osvojené nebo které se narodily po smrti osoby, která pozůstalost opustila), patří mezi dědice, kteří se o dědictví mohou především ucházet. Mezi takové dědice patří také manžel nebo manželka zesnulého a jeho rodiče nebo adoptivní rodiče. Všechny tyto osoby mají právo na stejný podíl na majetku zesnulého.
Krok 3
Mezi dědici, kteří se o dědictví hlásí na druhém místě, jsou sestry, sourozenci a prarodiče. Rovněž mají stejná dědická práva, ale mohou dědictví přijmout, pouze pokud není nalezen jediný dědic prvního řádu nebo pokud dědictví odmítli.
Krok 4
Pro vstup do dědictví bez závěti musí dědic nejpozději do šesti měsíců od zjištění skutečnosti smrti osoby, která z dědictví odešla, podat žádost o vůli převzít dědictví u notáře. Pokud takový doklad neexistuje, má se za to, že dědictví odmítl, a jeho podíl na dědictví se rozdělí mezi zbývající dědice.
Krok 5
Lhůtu pro podání takové žádosti však může soud prodloužit, pokud soud uzná důvod, proč nebyla žádost podána včas.
Krok 6
Dědic nemusí přijmout svůj dědický podíl. Zřeknutí se lze učinit ve prospěch ostatních nástupců nebo ve prospěch státu. Zrušení takového odmítnutí není stanoveno zákonem.
Krok 7
Kontroverzní otázky týkající se rozdělení majetku zesnulé osoby řeší soudní orgány, které rozhodují na základě stávajících článků zákona.
