Starověké Řecko bylo jedinečným státem a bylo souborem městských států. A zde vytvořená starodávná demokracie také nese rysy, které jsou jí vlastní. Demokracie má dlouhou historii a je do značné míry charakterizována vývojem západní civilizace, která je dědicem římské, řecké a židovsko-křesťanské tradice.
Vznik demokracie ve starověkém Řecku
Ve fázi svého největšího rozkvětu řecké dějiny čelily boji mezi demokratickými a oligarchickými státy, což se projevilo v soupeření mezi Aténami a Spartou. Demokracie byla tehdy systémem přímé vlády, ve kterém se ze svobodného lidu stal kolektivní zákonodárce bez systému vlády jako takového. Je to způsobeno malou velikostí starořeckého státu, který byl městem a venkovskou oblastí, počet obyvatel nebyl více než 10 tisíc. Zvláštní rozdíl mezi starověkou demokracií je vyjádřen v přístupu k otroctví, je to nezbytná podmínka pro svobodu občanů od těžké fyzické práce. Dnes tento stav demokraté neuznávají.
Starověká polis byla vytvořena na principech jednotlivých občanských, politických a náboženských komunit. Kolektivní vlastnictví půdy, ke které měli přístup pouze řádní občané, bylo v centru komunitního života. Bojovníci z městské milice měli politická a ekonomická práva. Jednota práv a povinností válečníků-vlastníků půdy vedla k absenci boje za politické zastoupení, proto byla demokracie pouze přímá. Současně se okruh plnohodnotných občanů prakticky nerozšířil, v Aténách nebyla spojeneckým občanům poskytována občanská práva a Řím začal zavádět takovou praxi teprve během existence říše.
Národní shromáždění a lidový soud jako instituce demokracie v Řecku
V Aténách, kde byla národní shromáždění vzorem polis demokracie, se každých 10 dní scházeli řádní občané. Seznam otázek, které měly být na schůzce vyřešeny, zahrnoval volby vysokých úředníků, postup vynakládání finančních prostředků z městské pokladny, vyhlášení války a uzavření míru. Správní činnost, nebo podle dnešních měřítek - výkonná moc v Aténách patřila Radě 500 a v Římě byla v podmínkách vnějšího nebezpečí nebo občanské války moc přenesena na diktátora, ale ten ji vlastnil ne déle než šest měsíců.
Neméně důležitou institucí starořecké demokracie byl Lidový soud, který podle Aristotela po posílení pomohl Aténám vytvořit demokracii. V době Pericles, která je považována za „zlatý věk“aténské demokracie, bylo do lidového soudu každý rok voleno 6 tisíc soudců.
Přímá demokracie ve starověkém Řecku
Přímá demokracie existovala v zárodku v primitivních společnostech kmenového období. Je to nejviditelnější forma organizace politické společnosti. Platón a Aristoteles ve svých spisech o teorii politiky zařadili demokracii jako jedno z hlavních míst mezi pěti nebo šesti typy vlády.
Každý občan městského státu se mohl podílet na rozhodování důležitém pro celou společnost. Poměrně málo občanů mohlo ve svém životě zastávat jednu z mnoha volených funkcí. Vysoká aktivita obyvatelstva je proto jednou z výhod starověké demokracie. Mnoho z nich je zapojeno do politického života a také do řídících procesů. Přímá demokracie tohoto druhu byla moderními mysliteli definována jako ideální forma vlády.
