Ruská legislativa v zákoně o hromadných sdělovacích prostředcích prokazuje svobodu a nezávislost všech typů médií. Kromě toho obsahuje všechny základní pojmy a definice v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, upravuje ty aspekty jejich činnosti, které nelze omezit. Zákon dále obsahuje pravidla pro registraci médií a postup pro jejich šíření různých informací.
Činnosti uznané jako přípustné
Podle zákona o médiích je zakázáno omezovat následující činnosti:
- vyhledávat, přijímat a šířit informace jakýmikoli právními prostředky;
- registrovat, vlastnit, používat a zlikvidovat média;
- nakupovat, samostatně vyrábět, skladovat a používat technické vybavení, zařízení, suroviny a materiály používané při přípravě a distribuci informačních produktů.
Základní pojmy a definice
Zákon stanoví základní pojmy používané v mediální sféře a dává jim jednoznačnou definici.
Hromadnými informacemi jsou zvukové materiály, tištěné materiály, videomateriály a zprávy určené pro širokou škálu lidí. Tištěná média, video nebo filmové programy, rozhlas a televize, jakož i všechny ostatní formy šíření informací neurčitému okruhu osob jsou tedy uznávány jako hromadné sdělovací prostředky.
Masmediální produkce je oběh nebo část oběhu periodické tištěné publikace, zvukových a obrazových záznamů a jednotlivých vydání rozhlasových, televizních a filmových programů.
Distribucí mediálních produktů je prodej produktů v různých formách, včetně předplatného, distribuce a doručování.
Specializovanými hromadnými sdělovacími prostředky jsou hromadná sdělovací prostředky, u nichž právní předpisy stanoví zvláštní pravidla pro jejich registraci, činnosti a šíření informací.
Redakce je orgán, který přímo vyrábí a vydává mediální produkty. Redakční rada je uznávána jako instituce nebo podnik, jakož i jako jednotlivec nebo řada osob. Šéfredaktor je šéfredaktor.
Novinář je jednotlivec, který samostatně nebo s pomocí někoho jiného vyhledává, přijímá, upravuje a vytváří materiály určené pro redakci. Novinář musí být nutně spojen s redakcí pracovněprávními nebo smluvními vztahy nebo se zapojit do své činnosti podle zvláštních pravomocí udělených redakcí.
Zákaz cenzury
Zákon o hromadných sdělovacích prostředcích stanoví, že žádná osoba, organizace, veřejné sdružení, státní orgán nebo úředník nemá právo požadovat jakýkoli druh schválení svých výrobků od hromadných sdělovacích prostředků.
Je zakázáno jakýmkoli způsobem omezovat distribuci mediálních produktů, materiálů, zpráv a jejich částí.
Je zakázáno vytvářet, financovat jakoukoli organizaci, zapojovat jednotlivce a skupiny osob za účelem cenzury médií.
Existují však i výjimky. Pokud je autorem audio-video materiálu tištěná publikace úředníkem nebo pokud tato osoba poskytuje rozhovor.
Omezení mediálních aktivit
Legislativa Ruské federace zakazuje sdělovacím prostředkům zneužívat svobodu projevu a svobodu sdělovacích prostředků. To znamená, že informační produkty by neměly:
- být použity ke spáchání trestných činů;
- prozradit tajemství a tajemství chráněná zákonem;
- vyzvat občany k teroristickým aktivitám;
- podporovat terorismus a extremismus v jakémkoli z jeho projevů;
- propagovat násilí, brutalitu a pornografii.
Je zakázáno používat jakékoli technické prostředky ovlivňující vědomí občanů a nepříznivě ovlivňující jejich zdraví. Mezi nimi: skryté přílohy v televizních a rozhlasových programech, videu a filmech, speciální počítačové soubory, programy pro zpracování textu.
Je zakázáno šířit informace o způsobech přípravy a užívání omamných a psychotropních látek (a jejich analogů), osvětlovat místa jejich distribuce.
Je zakázáno šířit další informace, které nejsou předmětem zveřejnění v souladu s právními předpisy Ruské federace.
Reklamní
Mediální zákon obsahuje mnoho požadavků a pravidel pro reklamu.
Zákon například neumožňuje zveřejnit nekalé a nepřesné reklamy. Nekalá reklama je chápána jako nesprávné srovnání inzerovaných produktů s jejich protějšky, reklama, která kazí pověst produktů konkurentů i samotných konkurentů. Nekalá reklama také označuje reklamu na zakázané zboží a nekalou soutěž z antimonopolního hlediska. Za nepřesnou reklamu se považuje poskytnutí vědomě nepřesných informací o produktu nebo službě.
Kromě toho by reklama neměla podněcovat diváky k nezákonným činům, obsahovat výzvy k týrání a násilí, vytvářet negativní přístup k lidem, kteří inzerovaný produkt nepoužívají. Reklamní nosiče (billboardy, bannery) by neměly narušovat dopravní bezpečnost žádného druhu dopravy.
V reklamě je zakázáno používat pornografické materiály, scény kouření a pití alkoholu, zkreslovat informace cizími slovy a výrazy, odkazovat se na stát, který reklamní produkt schvaluje.
Mimo jiné v reklamě:
- je zakázáno používat obscénní jazyk a urážky;
- je zakázáno provádět propagandu prostřednictvím reklamy;
- ceny zboží a služeb by měly být uvedeny pouze v měně Ruské federace (rublů) a pouze v případě krajní nutnosti - v cizí měně;
- je zakázáno vnášet reklamy do vzdělávacích knih pro děti (učebnice, učební materiály).
Předpisy o novinářském tisku
Tisk má za úkol uvést v každém výtisku tištěné publikace název publikace, seznam zakladatelů, celé jméno šéfredaktora, číslo vydání a datum jejího vydání. Noviny jsou navíc povinny označit čas podpisu čísla pro tisk, rejstřík publikace, náklad, cenu jednoho výtisku a adresu redakce.
Je zakázáno provádět propagandu nebo reklamu v tištěných médiích:
- kouření;
- pití alkoholických nápojů;
- lékařské služby nabízející potrat.
Regulace kontroverzních situací
Televize v současné době vysílá velké množství televizních programů a programů, které odhalují porušovatele zákona. Autoři těchto programů a programů se zároveň domnívají, že tímto způsobem chrání práva spotřebitelů. Novináři a filmové štáby nakupují produkty a služby za účelem kontroly jejich kvality, která se ve skutečnosti ukazuje jako extrémně nízká. Pracovníci médií se zároveň ve svých aktivitách skrývají za zákon o médiích.
V mnoha případech dochází k natáčení těchto programů se skandály. Pozoruhodným příkladem je program „Revizorro“na páteční televizní stanici.
Chování novinářů během natáčení způsobuje spory mezi právníky, právníky a obránci lidských práv ohledně legality těchto činností. Jedna strana tvrdí, že během takového natáčení, tak či onak, jsou porušována práva majitelů. Jiní podporují jednání novinářů.
Vezmeme-li v úvahu jednání novinářů z hlediska zákona o médiích, jedná se v rámci tohoto zákona. Pokud však vezmeme v úvahu stejné činy z pohledu jiných normativních aktů, při jejich činnosti lze najít mnoho porušení, která s sebou nesou správní nebo dokonce trestní odpovědnost.
Postup pro novináře v protiteroristických operacích
Během protiteroristických operací (CTO) jsou stanovena samostatná pravidla pro novinářské činnosti. V tomto případě je novinář v zařízení nebo v oblasti činnosti ČTÚ podřízen vedoucímu operace.
Média mají přísně zakázáno zveřejňovat jakékoli informace o taktice operace, použitých technikách a prostředcích. Pokud se tyto informace dostanou prostřednictvím novinářů k teroristům, může to narušit operaci a vést k vážným lidským ztrátám.
Při zveřejňování informací o zaměstnancích zapojených do protiteroristické operace a o jejich příbuzných jsou média povinna dodržovat zákony o státním tajemství a ochraně osobních údajů.
Poslední změny v mediálním zákoně
V roce 2017 byl článek 35 zákona o sdělovacích prostředcích změněn, pokud jde o povinnou komunikaci.
Nejprve je redakce povinna zveřejňovat zprávy bezplatně a včas v souladu s rozhodnutím soudu. Zadruhé, státní média jsou povinna zveřejňovat zprávy od vyšších federálních a státních orgánů.
Stejně jako v předchozí verzi je redakční rada jakéhokoli média povinna vydávat varovné signály o nebezpečí, nouzové informace z důvodu nebezpečí pro obyvatelstvo, a to zdarma a co nejdříve. Média jsou zejména povinna zveřejňovat informace o postupu činnosti obyvatelstva, zveřejňovat zprávy výkonných orgánů a orgánů místní samosprávy.
