Organizační struktura je dokument, který stanoví kvalitativní a kvantitativní složení divizí společnosti a schematicky odráží postup jejich interakce. Struktura podniku je zpravidla stanovována na základě podstaty a rozsahu úkolů řešených společností, intenzity a zaměření, které se vyvinuly v organizaci dokumentárních a informačních toků, s přihlédnutím k jeho věcným a organizačním schopnosti.
Instrukce
Krok 1
Souhrn všech výrobních jednotek (sekce, dílny, servisní farmy) přímo nebo nepřímo zapojených do výrobních činností, jejich složení a počet určují výrobní strukturu organizace.
Krok 2
Faktory ovlivňující výrobní strukturu společnosti zároveň zahrnují povahu produktů, rozsah výroby, technologii jejich výroby, stupeň specializace podniku a jeho spolupráci s dalšími firmami, jakož i úroveň specializace výroby na vnitřní stav podniku.
Krok 3
Existují tři fáze výrobní struktury společnosti: technologická, předmětová a smíšená.
Znamení struktury předmětu předpokládá specializaci pracovních oblastí při výrobě určitých výrobků. Známkou technologické struktury je zase specializace dílen společnosti na provedení určité oblasti výrobního procesu. Například přítomnost slévárny nebo mechanické dílny v závodě.
Krok 4
Je nutné určit povahu prováděné práce. K dokončení úkolů v této fázi by měly být rozděleny do dílčích doložek, které zajistí určité typy práce. Například stanovení úkolů, výpočet požadovaného množství práce, odstranění zbytečné práce a duplikace, plán rozvoje samotného procesu, také kontrola (prováděná, aby nezmeškala žádnou důležitou součást pracovní oblasti).
Krok 5
Rozdělení veškeré práce mezi konkrétní prvky řízení. Tato fáze zahrnuje: stanovení povinných standardů nebo norem (například definice přípustného počtu pracovních povinností mezi manažery na všech úrovních); technické metody v rámci metod vědeckého řízení (analýza pracovní doby, výzkum metod i organizace práce); navázání spolupráce všech zaměstnanců v podniku.
