Problémy související s provozními režimy podniku upravuje zákoník práce Ruské federace. Hlavním, nejčastěji provozním režimem práce je normalizovaný pracovní den, který trvá 9 hodin s přihlédnutím k hodinové přestávce na oběd. V některých případech se však pro optimalizaci provozu podniku používají i jiné režimy.
Podnikové provozní režimy
Kapitola 17 zákoníku práce Ruské federace uvádí několik typů režimů pracovní doby, které mohou v podniku fungovat. Tohle je:
- standardizovaný 8hodinový pracovní den;
- nepravidelná pracovní doba;
- pracovní činnost ve flexibilním rozvrhu;
- práce na směny;
- souhrnné vyúčtování odpracovaných hodin;
- pracovní činnost s možností rozdělení pracovního dne na části.
Hlavní rysy provozních režimů podniku
Standardizovaný pracovní den je 40 hodin týdně, zaměstnanci pracují s přestávkami na oběd od pondělí do pátku, zatímco poslední pracovní den je zkrácen o 1 hodinu.
Nepravidelnou pracovní dobu upravuje článek 101 zákoníku práce Ruské federace. Používá se hlavně pro osoby zastávající administrativní funkce, jejichž délku práce nelze zaznamenat. Zákoník práce umožňuje zapojení těchto pracovníků do výkonu jejich úředních povinností mimo stanovenou pracovní dobu pro ně. Nepravidelná pracovní doba není stanovena pro každého; její využívání musí být stanoveno v pracovní nebo kolektivní smlouvě.
Pracovní činnost ve flexibilním rozvrhu upravuje článek 102 zákoníku práce Ruské federace. V tomto provozním režimu je začátek pracovního dne, jeho konec nebo celková doba trvání stanovena dohodou stran. Zaměstnanec je povinen odpracovat celkový počet pracovních hodin stanovený zaměstnavatelem během účetního období, který se považuje za pracovní den, týden, měsíc atd.
Režim práce na směny se doporučuje používat v podnicích, kde existuje nepřetržitý výrobní cyklus. Tento režim upravuje článek 103 zákoníku práce Ruské federace. Práce organizovaná ve 2, 3 nebo 4 směnách umožňuje efektivnější využití nákladného high-tech zařízení, strojů a mechanismů. Přibližné rozvrhy směn jsou doporučeny k použití u objasnění Státního výboru práce SSSR a Ústřední rady odborů všech odborových svazů z 8. dubna 1967.
Souhrnné zúčtování pracovní doby se provádí v případě, že při provádění určitých druhů práce nelze dodržet standardizovanou délku pracovního dne. V tomto případě by maximální doba trvání stanoveného účetního období neměla přesáhnout 1 rok.
Způsob fungování podniku s možností rozdělení pracovního dne na části je stanoven pro případ, že je to nutné a vzhledem ke zvláštní povaze práce. Lze jej také použít při výkonu práce, jejíž intenzita se během jednoho pracovního dne (směny) výrazně liší. V takovém případě je vhodné rozdělit pracovní den na části, aby pracovníci nestáli nečinně během jedné nepřetržité směny.
