Seniorita je doba, kdy občan pracoval nebo se věnoval jiným aktivitám ve prospěch společnosti a kterou je třeba potvrdit doklady vydanými z místa výkonu práce nebo studia v případě, že lze dobu školení započítat do seniority. Koncept „seniority“je obecný koncept, který zahrnuje takové varianty jako pojišťovnictví, obecná nebo speciální seniorita. Existuje také koncept nepřetržité pracovní zkušenosti.
Instrukce
Krok 1
Zohlednění pracovní zkušenosti je poměrně obtížný úkol, jehož pořadí stanoví aktuální legislativní akty. Kromě obecných pravidel existuje dostatečný počet resortních předpisů, které určují pravidla pro výpočet různých typů seniority. V každém případě se výpočet seniority provádí kalendářním způsobem, přičemž měsíc se skládá z 30 dnů a rok z 12 měsíců.
Krok 2
Pojistné období se počítá s ohledem na dobu, po kterou zaměstnavatel platil pojistné za zaměstnance. Současně se můžete věnovat jakémukoli druhu činnosti: vojenské nebo veřejné službě, individuálnímu podnikání nebo vykonávat práci na základě pracovní smlouvy. V souladu s dnes platnými zákony vzniká nárok na starobní důchod za přítomnosti pětileté pojistné praxe, během níž se platily povinné příspěvky.
Krok 3
Při určování práva na získání pracovního důchodu po dosažení důchodového věku, a to i v případě jeho předčasného jmenování, by pojistné období mělo zahrnovat všechna období, kdy občan pracoval nebo se zabýval jinými činnostmi, a která byla při výpočtu celková nebo zvláštní délka služby požadovaná pro jmenování důchodu v souladu s právními akty platnými během doby jeho práce (činnosti).
Krok 4
Zároveň je nutné počítat délku služby v souladu s pravidly stanovenými v konkrétních legislativních aktech (včetně výpočtu „preferenční“délky služby). Tento postup platí také v případě, že občan (bez ohledu na jeho věk ke dni zrušení příslušného legislativního aktu nebo jiného normativního dokumentu) plně rozvinul zvláštní nebo obecnou délku služby, jejíž přítomnost mu dala právo obdržet seniority nebo starobní důchod.
