Každý má právo nakládat se svým majetkem podle vlastního uvážení. Závěť je závěť zůstavitele, kterou během svého života vyjádřil písemně a ověřil notářem nebo byl vykonán v notářské formě. V případě rozdělení majetku po smrti zůstavitele je platná pouze poslední závěť k datu. Chcete-li zjistit, zda se jedná o závěť či nikoli, měli byste předložit dokumenty o převzetí nemovitosti notářskému úřadu.
Je to nutné
- - žádost o přijetí dědictví;
- - dokumenty zůstavitele;
- - vaše dokumenty;
- - doklady k majetku;
- - soupis majetku.
Instrukce
Krok 1
Obraťte se na notářskou kancelář v místě bydliště zůstavitele. Pokud neznáte jeho poslední bydliště, pak lze dokumenty předložit notářskému úřadu v místě nejcennějšího podílu nemovitosti.
Krok 2
Napište prohlášení o přijetí dědictví ze zákona. Předložte pas, rodný a oddací list, úmrtní list, výpis z evidence domu a osobní účet z místa bydliště zůstavitele, soupis majetku.
Krok 3
Pokud nemáte žádné dokumenty nebo vůbec žádné dokumenty pro přijetí dědictví, jste povinni poskytnout notářskou pomoc při jejich obnově nebo přijetí (zákon o notářích).
Krok 4
Žádost o přijetí nemovitosti musíte podat do 6 měsíců od data úmrtí zůstavitele. Po 6 měsících se lhůty považují za zmeškané, lze je obnovit pouze u soudu.
Krok 5
Pokud je majetek zůstavitele převeden na jednu osobu nebo na skupinu osob vůlí, notář vám to oznámí a přečte si závěť.
Krok 6
Pokud byl zůstavitel za svého života prohlášen za právně nezpůsobilého, je jeho závěť ve formě závěti považována za nezákonnou a závěť lze napadnout u soudu předložením rozhodnutí o zákonnosti zůstavitele ke zvážení soudem.
Krok 7
Během života zůstavitele nemůžete zjistit, zda existuje závěť. Vůle zůstavitele je utajena a všem dědicům je oznámena až po jeho smrti.
Krok 8
Závěť je vždy vyhotovena ve dvojím vyhotovení, proto si druhou kopii ponechává zůstavitel. Máte-li přístup k jeho oficiálním dokumentům, pak možná najdete závěť a seznámíte se s vůlí, ale pokud je stále naživu, není vůbec skutečností, že závěť, kterou jste našli, bude jeho poslední vůlí. Poslední slovo tedy může v každém případě říci pouze notář po smrti zůstavitele.
