Rodiče jsou povinni vzdělávat a podporovat své děti, když to potřebují a nedosáhly produktivního věku. V případě ztráty pracovní schopnosti rodičů se situace stává opačnou.
Právní odpovědnost dětí vůči rodičům
Článek 87 zákona o rodině Ruské federace stanoví, že děti jsou povinny se starat a starat se o postižené rodiče, pokud potřebují pomoc. Pokud se obě strany k takové vzájemné dohodě nedohodly, pak je otázka platby výživného a jejich výše rozhodována soudem. Výživné musí být vypláceno každý měsíc v pevné částce. Částka se určuje s přihlédnutím k finanční situaci rodičů s přihlédnutím k hmotnému bohatství tělesně zdatných dětí.
Věcné možnosti všech dětí rodiče jsou posuzovány u soudu, a to navzdory skutečnosti, které byly původně vyjádřeny nároky na výplatu výživného.
Pokud se rodiče nepodíleli na výchově dětí a tato skutečnost byla odhalena v průběhu soudního řízení a byli zbaveni rodičovských práv, pak nemohou žádat o výživné na dítě. Soud může uložit dospělým dětem povinnost uhradit dodatečné výdaje rodičů v případě jejich vážného onemocnění, úrazu rodiče nebo peněžních nákladů na najmutí opatrovníka pro rodiče. Částka se stanoví na základě rodinného stavu dítěte, finanční situace a dalších kritérií.
Pocit povinnosti vůči rodičům
Pokud jde o prosperující, uzavřenou rodinu, tento případ zpravidla nepřijde do soudního sporu o vyplácení výživného. Po dosažení produktivního věku se samotné děti budou snažit poskytovat svým rodičům podporu, a to nejen fyzickou, ale i materiální. Zde hraje důležitou roli výchova dětí. Rodiče od mladého věku by měli dítěti vštípit, že musí být milosrdní, soucitní, poskytovat pomoc svým blízkým a příbuzným, aby dobro platilo dobrem. A jako dospělý si dítě jistě bude pamatovat, kolik udělali rodiče pro své dítě, kolik nocí nespali, kolik toho učili a nadávali, starali se, poskytovali a investovali.
Odvrátit se od rodičů ve stáří, když jsou bezmocní a slabí, je projevem nevděčnosti a bezcitnosti.
Lhostejnost k výchově dítěte
Jsou i jiné situace, kdy otec nežil se svou rodinou, vyhýbal se placení výživného, nedělal dary a žádným způsobem se na výchově nepodílel. V takovém případě nemůže existovat otázka výživného nebo pomoci postiženému rodiči, i když je osobou biologický otec. Jeho příspěvek dítěti je nulový. Samotné svědectví matky a dítěte v průběhu soudního procesu nestačí; k prokázání nezaplacení výživného a nečinnosti rodičů jsou zapotřebí dokumenty.
