Vůdce a vůdce. V obvyklém každodenním porozumění není mezi těmito dvěma pojmy jasný rozdíl. Vedoucí však ne vždy má vůdčí vlastnosti a tým možná nikdy neuvidí uznávaného vůdce na vedoucím křesle. Pokud jsou obě vlastnosti spojeny v jedné osobě, může být práce jemu podřízeného týmu velmi efektivní.
Hlava je oficiální osoba. Je pravidlem, že je do funkce jmenován nadřízenou kontrolní organizací a odpovídá za práci svých podřízených. Vedoucí je nejautoritativnějším členem týmu, neoficiální osoba, která je spontánně povýšena.
U vůdce jsou členy týmu zaměstnanci, zubačky, jejichž povinností je jasně a včas plnit zadaný úkol. Emoční složka ve vztahu manažer-tým je minimalizována. Je to šéf, který nemá zájem o navazování dobrých vztahů s obtížnými nebo nekomunikativními lidmi. A mohou být mezi jeho podřízenými. Komunikace probíhá podle zásady: „instruováno - udělej to, nic jiného se od tebe nevyžaduje.“
Pro vůdce jsou členy týmu kolegové. Dobře zná silné a slabé stránky každého, jeho touhy a potřeby, ví, jak navázat normální vztahy se všemi a budovat je na respektu. Je však schopen a někdy i nakloněn manipulovat s kolegy pomocí svých emocí a úcty k sobě samému. Vedoucí může u spolupracovníků vytvářet protichůdné pocity, od lásky k nenávisti.
Vedoucí získává respekt podřízených zpočátku jako připoutání k místu obsazenému na kariérním žebříčku. Vůdce je respektován pro své osobní vlastnosti, i když to nevyžaduje.
Manažer se snaží ve své práci používat staré, osvědčené metody a nashromážděné zkušenosti. K dosažení cíle se zpravidla používá „metoda mrkve a tyčinky“, tj. systém trestů a odměn. První obvykle převažuje. Vedoucí je otevřený novým vnímáním, je připraven riskovat a nést odpovědnost za rozhodnutí. Je schopen inspirovat lidi osobním příkladem a snaží se získat maximální příspěvek od každého k společné věci.
Vedoucí a vedoucí skupiny se mohou navzájem podporovat, což pomůže zvýšit efektivitu týmu. Mohou však také konfliktovat. V takovém případě mohou členové jejich týmu pouze sympatizovat.
