Měření fyzikálních veličin jsou vždy doprovázeny jednou nebo jinou chybou. Představuje odchylku výsledků měření od skutečné hodnoty měřené hodnoty.
Nezbytné
- -měřící zařízení:
- -kalkulačka.
Instrukce
Krok 1
Chyby mohou nastat v důsledku vlivu různých faktorů. Mezi nimi lze vyzdvihnout nedokonalost prostředků nebo metod měření, nepřesnosti při jejich výrobě, nedodržování zvláštních podmínek během výzkumu.
Krok 2
Existuje několik klasifikací chyb. Podle formy prezentace mohou být absolutní, relativní a redukované. První je rozdíl mezi vypočítanou a skutečnou hodnotou veličiny. Jsou vyjádřeny v jednotkách měřeného jevu a lze je najít podle vzorce: ∆х = hyslchist. Ty jsou určeny poměrem absolutních chyb k hodnotě skutečné hodnoty indikátoru. Výpočetní vzorec je: δ = ∆х / hist. Měřeno jako procento nebo zlomek.
Krok 3
Snížená chyba měřicího zařízení se zjistí jako poměr ∆х k normalizační hodnotě хн. V závislosti na typu zařízení se měří buď rovná limitu měření, nebo se odkazuje na jejich konkrétní rozsah.
Krok 4
Podle podmínek výskytu existují hlavní a další. Pokud byla měření prováděna za normálních podmínek, objeví se první typ. Odchylky způsobené hodnotami mimo normální rozsah jsou volitelné. Aby to bylo možné posoudit, dokumentace obvykle stanoví standardy, v nichž se hodnota může změnit, pokud dojde k porušení podmínek měření.
Krok 5
Chyby fyzických měření jsou také rozděleny na systematické, náhodné a hrubé. První jsou způsobeny faktory, které působí na opakované opakování měření. Ty druhé vyplývají z vlivu příčin a mají náhodnou povahu. Miss je pozorování, které se od všech ostatních výrazně liší.
Krok 6
V závislosti na povaze měřené hodnoty lze použít různé metody měření chyby. První z nich je Kornfeldova metoda. Je založen na výpočtu intervalu spolehlivosti od minimálního po maximální výsledek. Chyba v tomto případě bude poloviční rozdíl mezi těmito výsledky: ∆х = (хmax-xmin) / 2. Dalším způsobem je výpočet chyby střední kvadratické hodnoty.
