Presumpce neviny je jedním ze základních principů trestněprávních předpisů jakékoli civilizované země. Současně jsou v teorii práva stále aktivně diskutovány právní a etické aspekty tohoto principu.
Presumpce neviny je zakotvena jako jedna ze základních norem ruského trestního práva procesního. Prohlašuje, že nikoho nelze považovat za vinného z jakéhokoli trestného činu, dokud nebude prokázána jeho vina, prokázána účinným rozhodnutím soudu.
Je třeba poznamenat, že taková norma je charakteristická pro trestní právo, ve kterém je stát, zastoupený jeho zástupci, povinen prokázat vinu podezřelého, obviněného. V občanskoprávních vztazích je obžalovaný standardně považován za vinného až do doby, kdy sám není činný v dokazování své neviny, pokud zákon nestanoví jinak.
Právní aspekty presumpce neviny
Hlavní právní aspekt této zásady se omezuje na potřebu zajistit základní práva osoby, občana. Pachatel trestného činu je vystaven různým negativním důsledkům a presumpce neviny z něj osvobozuje osoby, jejichž účast na protiprávních jednáních nebyla prokázána.
Dalším důležitým právním aspektem je potřeba prokázat vinu, a nikoli neopodstatněné prohlášení vyšetřujících orgánů, vyšetřovat spáchání trestného činu konkrétní osobou. A konečně taková domněnka zajišťuje kontradiktorní povahu trestního řízení, protože v případě předem stanoveného rozhodnutí o vině obžalovaného ztrácí jeho obhajoba jakýkoli smysl.
Etické aspekty presumpce neviny
Neméně významné jsou etické aspekty presumpce neviny. Absolutní přesvědčení mnoha účastníků trestního řízení, dalších osob vinu obžalovaného lze vyjádřit v urážlivých prohlášeních, dalších negativních okamžicích, které ponižují čest a důstojnost osoby. Zákon takovou situaci neumožňuje, když už mluvíme o údajné nevině obžalovaného.
Důležitým etickým aspektem této domněnky je navíc to, že obžalovaný nemusí prokazovat svou nevinu. Pokud by taková povinnost existovala, vyvinulo by to značný morální tlak na obžalovaného, obviněného, který je již bez ní v nezáviděníhodném postavení. Obžalovaný si zároveň ponechává právo poskytnout jakékoli důkazy; může tuto příležitost využít podle vlastního uvážení.
