Notáři jako součást zákona se objevili v 7. století. Toto odvětví se však vyvinulo velmi specifickým způsobem a stalo se z něj buď velmi ctěné podnikání, nebo ne. Pravděpodobně právě v této souvislosti notáři pečlivě chrání své podnikání dodnes, a proto některé dokonce i zcela konkrétní pojmy, například „notářská úschova“, nejsou široké veřejnosti známy a chápány.
Notář podle povahy činnosti často působí jako prostředník mezi závětí a exekutory nebo dědici, jakož i mezi věřitelem a jeho dlužníkem. Zároveň se od mediátora často požaduje, aby v rámci povinností a právního rámce urovnal konflikt, který může mezi uvedenými osobami existovat.
Peníze někoho jiného
Například dva občané uzavřou smlouvu o půjčce, a (i když ne nutně) podle této smlouvy, pokud dlužník nesplní podmínky smlouvy včas, bude mu účtována pokuta ze zůstatku dluhu, tj. peněžní pokuta. Věřitel se po nějaké době dostane do nehody a ztratí způsobilost k právním úkonům (je v kómatu, trpí amnézií atd.), Nemůže v tomto státě plnit příkazy týkající se jednou vydané půjčky, ale dlužníkovy závazky nejsou odstraněn, což znamená, že dlužník je jakým způsobem - je tedy povinen vrátit peníze věřiteli a přesně ve stanovenou dobu. Východiskem je kontaktovat notáře.
V této situaci dlužník zaplatí částku dluhu na notářskou kauci, předloží smlouvu o půjčce a prohlášení, ve kterém uvede, že je věřitel v nezpůsobilém stavu, předepíše částku dluhu ke dni vypracování žádosti a informuje, že tuto přesnou částku převádí jako platbu z půjčky notáři pro uložení.
Zálohu lze provést, i když se věřitel záměrně skrývá před dlužníkem nebo není známa jeho poloha.
Notář přijímá dokumenty a částku, která je zasílána na zvláštní bankovní účet, ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že závazky věřitele byly ke stanovenému datu plně nebo zčásti (v závislosti na složené částce) splněny. Poté notář oznámí věřiteli, že peníze pocházejí od dlužníka, a je veden na notářově vkladu.
V praxi tedy notářským vkladem jsou peníze nebo cenné papíry, které notář přijímá od jedné osoby k jejich převodu na jinou v souladu s určitou dohodou.
Vedení zálohy
Notářské služby nejsou bezplatné, zpravidla dekoratér obdrží určité procento z celé částky přijaté k uložení jako poplatek.
Notář nemá právo si peníze ponechat, protože zákon stanoví, že může přijímat pouze dokumenty od občanů, vše ostatní musí být uloženo v bezpečnostní schránce.
Věřitel může své peníze obdržet kdykoli před uplynutím doby jejich uložení předložením smlouvy o půjčce, dopisu od notáře a dokladů totožnosti.
Notář nemá právo nakládat s vkladem, ale doba uložení částek v bance není neomezená. Zákon stanoví, že po uplynutí doby skladování u peněz, které věřitel nepožádal, se celá částka stává majetkem státu a je převedena bankou do rozpočtu.
