V textu článku 20 zákoníku práce Ruské federace je zaměstnancem osoba, která bude vykonávat nějakou práci. Na základě tohoto článku lze každého zaměstnance považovat za přijatého. Zaměstnavatel, bez ohledu na právní formu vlastnictví, je povinen uzavírat pracovněprávní vztahy s každým najatým zaměstnancem, dodržovat předpisy pracovněprávních předpisů Ruské federace o najímání, formalizování pracovněprávních vztahů, placení příslušných příspěvků, vedení účetních dokladů, pracovní knihy a účty na nich. A také o poskytování placené dovolené po dobu nejméně 28 kalendářních dnů, výplaty odměny za práci atd.
Je to nutné
- -prohlášení
- - historie zaměstnání
- -vzdělávací dokument
- -osvědčení o přijetí do mechanismů
- -další dokumenty, v závislosti na jednotlivých specifikách práce
- - pracovní smlouva na dobu určitou nebo na dobu neurčitou
- - objednávka formuláře č. T-6
- -záznam do pracovní knihy
- - vstup na osobní kartu
- -zaznamenávání do účetních dokladů pro vedení všech případů
Instrukce
Krok 1
V souladu s pokyny zákoníku práce Ruské federace musí být každému zaměstnanci podána písemná žádost o zaměstnání. Musí také předložit seznam nezbytných dokumentů, které zahrnují: pracovní knihu, osvědčení o vzdělání, osvědčení o přijetí k určitým mechanismům a všechny další dokumenty, které jsou za zvláštních pracovních podmínek potřebné.
Krok 2
Pokud zaměstnanec nemá pracovní knihu, je zaměstnavatel povinen vydat novou na základě písemné žádosti uchazeče. Pracovní knihu nemusí předložit osoby, které jsou vydávány na částečný úvazek.
Krok 3
Po obdržení všech dokumentů zaměstnavatel seznámí zaměstnance se všemi právními akty podniku, úředními povinnostmi a teprve poté dojde k uzavření dvoustranné smlouvy o pracovněprávních vztazích. Smlouva musí obsahovat všechny pracovní podmínky, postup pro výplatu a odměnu, pracovní dobu, pozici, číslo strukturální jednotky a celé jméno podniku. Důležitou součástí pracovní smlouvy je definice samotné smlouvy. Může to být neurčité, naléhavé, na částečný úvazek. Je-li smlouva naléhavá, uvádí se v ní datum zahájení pracovního poměru a datum jeho skončení. Ve všech ostatních smlouvách je připojeno pouze datum začátku vztahu.
Krok 4
V pracovní smlouvě můžete uvést přítomnost zkušební doby. Nemůže trvat déle než tři měsíce. Během zkušební doby lze vztah ukončit kdykoli z podnětu zaměstnavatele nebo z podnětu zaměstnance. Zaměstnavatel to může navíc udělat bez předchozího upozornění a zaměstnanec s upozorněním zaměstnavatele tři dny před skončením pracovního poměru.
Krok 5
Po podpisu smlouvy oběma stranami vydá zaměstnavatel příkaz jednotného formuláře č. T-6.
Krok 6
Informace o práci se zapisují do sešitu a osobní karty zaměstnance.
Krok 7
Pokud je najatý pracovník pozván soukromou osobou bez právních forem vlastnictví, je sepsána písemná smlouva ve dvou vyhotoveních, která musí být zaregistrována u místní samosprávy. Bude to varování pro místní úřady o použití žoldáckých sil k osobnímu prospěchu.
