Moderní pracovní legislativa stanoví několik kategorií pracovníků, pro které je zkrácená pracovní doba stanovena zákonem nebo pracovní smlouvou. Mezi tyto kategorie patří: nezletilí, ženy a osoby s rodinnými povinnostmi.
Mezi nezletilými pracovníky se rozlišují osoby mladší 16 let a osoby od 16 do 18 let. První skupina pracovníků může pracovat maximálně 24 hodin týdně a maximálně 5 hodin za sebou. Druhá skupina - ne více než 35 hodin týdně a 7 hodin za sebou.
Pokud jsou nezletilí zapojeni do práce v rámci vzdělávacích programů (průmyslová praxe), je třeba vzít v úvahu tyto normy pracovní doby: maximálně 12 hodin týdně pro osoby mladší 16 let a maximálně 17,5 hodin za týden - pro osoby ve věku od 16 do 18 let.
Současně se snižuje produkce pro nezletilé a odměňování těchto pracovníků se provádí úměrně jejich pracovní době, to znamená, že ve srovnání s ostatními zaměstnanci budou nezletilí dostávat odměnu v menší výši. Zaměstnavatel však může (ale není povinen) jim doplatit mzdu.
Pracovní doba nezletilého zaměstnance je stanovena takovými dokumenty, jako je pracovní smlouva, pracovní rozvrh, vnitřní pracovní předpisy, a je zaznamenána do vysvědčení, výplatních pásek, docházky atd.
Další kategorií pracovníků, pro které je stanoven zvláštní pracovní režim, jsou ženy pracující ve venkovských oblastech, regionech Dálného severu atd. Obecně platí, že mají 36hodinový pracovní týden. Ještě kratší pracovní týden však může být stanoven kolektivní smlouvou, místními předpisy nebo pracovními smlouvami.
Současně jsou mzdy vypláceny zaměstnankyním v plné výši a vše, co dělají nad rámec stanovené zkrácené pracovní doby, je považováno za práci přesčas a je vypláceno takto: za první dvě hodiny práce - za jeden a půl částka, na další hodiny - ve dvojnásobné výši. Ještě vyšší sazbu odměny za práci přesčas mohou stanovit místní zákony a kolektivní smlouvy.
Místo peněžité náhrady může zaměstnanec požádat zaměstnavatele o další dobu odpočinku rovnající se odpracované práci přesčas (volno).
Zákoník práce Ruské federace identifikuje těhotné ženy a osoby s rodinnými povinnostmi jako samostatnou kategorii pracovníků, kteří potřebují zvláštní ochranu. Mezi ně patří rodič (opatrovník, pečovatel) dítěte mladšího 14 let nebo zdravotně postiženého dítěte mladšího 18 let, stejně jako osoba pečující o nemocného člena rodiny, a nutnost této péče musí být potvrzena lékařskými zprávami.
Délka pracovní doby u těchto pracovníků se stanoví dohodou se zaměstnavatelem a práce se vyplácí buď podle objemu odvedené práce, nebo v poměru k odpracované době.
