Majetek jako sociální kategorie má významný dopad na vývoj společnosti a je jeho nedílnou součástí. V tomto ohledu lze rozlišit dva důležité body: vlastnictví jako rys lidské kultury a sociálních vztahů.
Majetek jako rys lidské kultury
Země jako místo bydliště sociální skupiny a vše, co je na ní, je ve skutečnosti vlastnictvím. Všechno, co udržuje lidi naživu a vše, co si cení, se stává majetkem, který je přítomen všude. To znamená, že je bezprostředně vlastní lidské osobnosti od okamžiku narození. Odborníci zjistili, že malé děti jsou zoufalými majiteli, kteří se v dospělosti dělí o svůj majetek s ostatními hlavně proto, že jsou k tomu naučeni.
Lidská společnost se zabývá výrobou a vlastní půdu hlavně proto, aby ji prodala nebo z ní získala příjem. V tomto ohledu je majetek jako sociální kategorie úzce propojen s ekonomickou kategorií, proto na něj lze použít definici - socioekonomickou část života. Produkce samozřejmě nemůže být neomezená, protože je omezena přírodními zdroji, proto někdy není schopna uspokojit neustále rostoucí potřeby společnosti. V tomto ohledu lze majetek jako předmět výroby a těžby považovat za trvalou součást společnosti.
Sociální vztahy
Je zřejmé, že vztahy v oblasti sociálního vlastnictví se vyvíjely po mnoho staletí a nyní se před každým objevují v podobě, která je podle názoru některých nejziskovější, protože vám umožňuje dosáhnout maximálního zisku z výroby. Při analýze sociálních vztahů dospěli ekonomové k zajímavému závěru, který je založen na chápání kategorie majetku jako jedné z prvních, která pomáhá při přehodnocení života. Samozřejmě je obtížné takové porozumění charakterizovat zcela pozitivně.
Je třeba poznamenat, že vztahy sociálního vlastnictví lze považovat za subjektivně arbitrární pouze ve vztahu k ekonomické aktivitě. Tento typ vztahu je však výraznější v oblasti směny a distribuce, protože v tomto případě se výhody pohybují z ruky do ruky.
Při charakterizaci majetku jako významné složky sociálních vztahů je důležité si uvědomit, že majetek je schopen fungovat v různých projevech, a to jak mimo produkci, tak ve výrobě. Ve všech případech se projevuje nejen v sociální kvalitě, ale také v ekonomické kvalitě, kterou nelze navzájem zcela izolovat a zároveň navzájem identifikovat.
