S odlišnou strukturou ekonomického systému mají státy různé možnosti ovlivňování finanční sféry. Za přítomnosti plánované ekonomiky stát plně kontroluje objemy a ceny výroby. Tržní ekonomika se naopak vyznačuje svobodou vztahů mezi subjekty finančního světa.
Tržní ekonomika je z teoretického hlediska samoregulačním mechanismem, kde hraje hlavní roli nabídka a poptávka. Stát nemá právo ovlivňovat oba tyto faktory. Ideální model vytvořený zobecněním teoretických znalostí však plně neodráží realitu. Tento model nezahrnuje uměle vytvořené krize, vytváření a rozpad jednotlivých ekonomických zón a další faktory, které mají obrovský dopad na globální finanční systém.
Ve světle náhle se objevujících negativních jevů nemůže stát jinak, než zasáhnout do ekonomiky. V případě nouze může vedení země zakázat zvyšování cen určitých skupin zboží. Děje se tak především proto, aby se hospodářské šoky nezměnily v akutní sociální krizi. Koneckonců, velké stávky a protestní akce vyvolané inflací způsobí ekonomice ještě větší škody.
Stát může také ovlivňovat velké podniky, aby zabránil monopolizaci určitých odvětví ekonomiky. Federální protimonopolní služba je garantem dodržování právních předpisů v této oblasti v Rusku. Prostřednictvím tohoto státního orgánu je prováděna kontrola nad činnostmi finančních „gigantů“(nadnárodní korporace, mezinárodní holdingy), ochrana hospodářské soutěže, vývoj regulačních dokumentů.
Kromě přímého vlivu na ekonomiku může stát ovlivňovat finanční systém nepřímo, a to přijetím určitých zákonů. Vláda například rozhodla o zvýšení cel na některé skupiny dováženého zboží, a proto je nerentabilní jej dovážet ze zahraničí. Tímto způsobem současně podporuje své vlastní producenty a zvyšuje růst HDP.
